Kdo je DEKERSKI?

 

 

Originální, stylové i užitečné kousky s autorskými designy.  

 

 Děláme to zodpovědně, s láskou a dáváme do toho všechno. 



Jmenuju se David. A taky Filip. David Filip. Slyším na obojí, těší mě.

 

Maluju a fotím. Nejradši to, co v běhu všedních dní upoutá mou pozornost. To, co vyčnívá. A chci ti to ukázat. Předat formou, která tě odliší a bude tě bavit. Ať můžeš taky vyčnívat.

 

Zajímá tě, jakou optikou se dívám a proč?

 

Jednovětnou odpověď nemám po ruce ani po kapsách, lituju. Ale nabídnu ti krátkej příběh. Ber nebo nech bejt.

 

Vyrůstal jsem mezi dvěma světy. Máma právnička, velký pracant, tvrdá hlava. Táta umělec, těžký bohém. Tušíš správně., nakonec se to prostě nepotkalo.

 

Táta maloval, nejradši olejovýma barvama. Velký obrazy. Často vodní hladinu. A dechberoucí portréty. Všechno se to naučil sám. Neskutečný. Jeho talent ale naneštěstí končil tam, kde začínala sebekázeň.

 

Prý je lepší pozdě než nikdy. A tak teď, ve 36ti letech zjišťuju, jaká je škoda, že mě nenaučil malovat. Umřel, takže tenhle rest už nemáme jak dohnat.

 

Když jsem byl mladší, měl jsem jiný starosti. Skejt, Stalin, Letná. Every day. Young, wild and free. Přesně tak jsem se cejtil. Barvám jsem ale neutekl ani v tomhle období. Pořídil jsem si pár sprejů. K tomu fixu na tagy. Graffiti mě dostalo na dlouhou dobu. Nejvíc mě bavily velký výrazný „charáče“, který v tý době dával jen málokdo, ale vadil mi ten adrenalin. Číhat v noci v křoví na to, až bude čistej vzduch. Nic pro mě. Radši jsem dělal legály- v klidu, pohodě a s partou kámošů.

 

Vyprávim ti to proto, že sám podobný příběhy se zájmem poslouchám a pozoruju. Přitahujou mě kuriozity, pikantnosti, zvláštnosti. Snaha je co nejvěrněji zachytit mě nutí se furt zlepšovat. Fotky jsou takovej muj zápisník. Bavěj mě hlavně candid fotky. Když zachytíš někoho při běžný činnosti, aniž by si toho všimnul. V takovejch momentkách bývaj lidský příběhy nejvíc patrný.

 

Ale zpátky nohama na zem. Po všech těch školách, tady i v zahraničí, jsem se stal státním úředníkem.Vypracoval jsem se dokonce na vedoucího oddělení. Připadalo mi hustý bejt na jednom z ministerstev součástí celýho toho kolosu. Byl sem plnej ideálů a odhodlanej objevit Ameriku. V té době se nám s Áďou narodil Vojtík. I když mě už úředničina nenaplňovala, jelo se prostě dál. Jenže se to zhoršovalo. Bolehlav. Bolebřich. Hodiny a hodiny nekonečnejch jednání. Nosil jsem si práci domů. V tašce i v hlavě. Místo abych v noci spal, posílal jsem kvanta zbytečnejch emailů. Doma bylo dusno. Všechno mě to začalo štvát.

 

Možná to byl návrat, možná útěk a možná tak trochu obojí. Začal jsem znovu kreslit. Malý karikatury lidí, který se mnou seděli při jednání u stolu. Stres povolil. Pustil jsem se do malování akvarelem. Zaujal mě sketching. Poznal jsem lidi, kteří si říkají urbansketchers. Svejma skicama zachycujou městskej cvrkot. Mezi nimi jsem našel inspiraci.

 

Možná se ti zdá nezodpovědný, když otec od rodiny zahodí jistotu dobře placený práce. Rozhodne se opustit komfortní zónu, zariskovat. Mně připadá nezodpovědný vracet se z práce domů k ženě a dětem pozdě večer a bejt nepříjemnej kvůli tomu, že chodim do práce jenom vydělávat.

 

Takže jsme prodali byt v Praze a odstěhovali se na sever Čech. Tam se nám, v klidu a pohodlí domova, narodila Meda.

 

Máme s Áďou rodinu na prvním místě. Chceme spolu trávit co nejvíc času, protože život je krátkej. Can't doubt that! Hledáme cestu, která bude jen naše a kterou můžeme jít bez zbytečnejch hejtů a s otevřeným srdcem.

 

Tím se dostávám k jádru pudla, tj. co je DEKERSKI design. Je to náš sen převtělenej do tohohle projektu. Jak jsem říkal, miluji příběhy. Příběhy lidí. Jejich obličeje, pózy, zvláštnosti i každodenní všednosti. Každá skica a design je podpořenaá inspirací, která vychází z reálný situace. Rád přemýšlím, sním, přemítám.Při svojí práci nemyslím jenom na sebe - chci aby jsi byl/byla součástí tohohle příběhu i Ty!

 

Zvu Tě dál....



 

IMG_7015